Lokality
Jak tak studuji ostatní detektoráře, patří lokality a jejich výběr a hlavně nalézání, k jedné z nejdůležitějších činností. Samozřejmě až na ty, co si jen nahodile najdou místo, kde si trochu zahledají a jsou spokojeni, že jsou na čerstvém vzduchu a skutečnost, že něco našli je jen bonus. Ti co sbírají vše, tak taky moc nehledají, jen zlehka tipují, kde by se dalo něco najít.
Jinou skupinou jsou však ti, kteří se už zaměřují. Ikdyž já chci patřit mezi skorovšesběrače, lokality hledám a doufám, že tam zatím nikdo nebyl a nebo jen výjimečně. Už se mi podařilo posbírat tolik materiálu, že ho jak Harryho Fotra.
Příhodný je proto citát: "I slepý divočák občas najde žaludy, ale neškodí vědět, že rostou v dubovém lese"
Mapy
Důležitá část, přinejmenším, abych věděl kde jsem. Můžeme však srovnávat staré mapy s aktuálníma a dokonce je překrývat, abychom vytipovanou lokalitu lépe našli. Důležité je i co na těch mapách nalezneme napsáno. Na první pohled vám to nic neřekne, ale když se to přeloží do současné češtiny? Např. po překladu zjistíte, že se tomu místu říkávalo bojiště (dneska třeba Franckovo). Drobný detail na mapě a už Vás to začne tlačit, aby jste zjistili proč se tomu tak říkávalo. Takhle jsem zjistil, že v naší dědině, zhruba kolem roku 1850, bylo vojenské cvičiště. Po srovnání map jsem bohužel zjistil, že po celé ploše, kde cvičiště bylo (asi velikosti fotbalového hřiště) jsou postaveny rodinné domy.
Pamětníci
Bez těchto lidí se neobejdou hlavně ti co se zabývají sběrem militárií. Dozvíte se od nich, kde zhruba stálo postavení kulometů, kam se potom dali na ústup, tam je přepadli partyzáni, atd. Pamětníků je čím dál tím méně a i mezi co zůstali je jen trocha použitelných. Paměť jim už neslouží tolik, pletou se atd. Přesto se jich ptejte, můžete se třeba dozvědět co se říká z generace na generaci a bohužel nyní se to už tolik nepřenáší, protože děcka spíš hrají gamesky než aby poslouchali co nějaký „dědek“ vypráví. Držte se hesla „Není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu“
Kroniky
Tady není co dodávat, často tady najdete nějakou událost, která vás bude inspirovat. Vydáte se hledat místo, kde např. měla tábořit pruská armáda a budete doufat, že i v tomto ležení se našel voják, který ztrácí věci.
Knihy a časopisy
Asi nejčastější zdroj tipů. Leckdy vás nemusí inspirovat zrovna historické a vědecké knihy a články. Může se vám stát, že v článku o bakteriích bude věta, která bude jen obyčejnou poznámkou, že naposledy se objevila v zajateckém táboře na ....icku. Zase vás to začne nutit, aby jste se poohlédli po dalších informacích a nakonec máte vytipovanou lokalitu, kde nemusel ještě nikdo hledat.
Přednášky
Zajímejte se jaké přednášky pro veřejnost se nabízejí. Většinou jsou zaměřeny na určité téma a nejen, že vám to dá tip, kam jít, ale také uděláte něco pro svoji vzdělanost. Doporučuji však zaměřit se na regionální přednášky, kde často bývá přednášející, který má jistou vazbu k danému regionu a má o něm přehled. Taky se nebojte, pokud ta možnost je, ptát se. Za zeptání nic nedáte. Ale pozor, ne každý vědátor bude vstřícný nebo bude takový, který z vás udělá blbce. To víte, tituly vpředu a tituly vzadu.
Diplomové práce
Práce nemusí být na vědecké úrovni, ale je to podobné jako u časopisů a knih. Stačí málo a postupně najdete tip. Diplomové práce mají také výhodu, že bývají zaměřeny regionálně, takže mohou být podrobnější než nějaká knížka, která je převážně jen výtah (samozřejmě jak která a i diplomová práce může pouze vypadat jako podrobná). Diplomky také obsahují fotky, obrázky, atd. které pocházejí ze soukromých sbírek. A asi poslední výhodou, je že obsahují odkazy u jednotlivých částí na zdroj informací, leckdy s číslem strany. Pak už jen zdroj najít a prohledat – prostudovat.
Virgula a kyvadélko:-)
Jednoduchá inspirace. Položte mapu na stůl. Do ruky kyvadélko. Jezděte nad mapou a až se rozkývá, tak tam hledejte :-)